Regionální politika EU aneb ITI, IPRÚ a CLLD v ČR

V tomto článku se podrobněji zaměřím na aktuální regionální politiku EU, která vychází ze strategie Evropa 2020 a strategického dokumentu Teritoriální agenda Evropské unie 2020 (TA2020). Při popisu a analýze těchto dokumentů samozřejmě využívám i další materiály, které průběžně v textu zmiňuji a jako obvykle odkazuji přímým linkem na primární zdroj. Díky tomuto pohledu „shora“ snad budou srozumitelnější i novinky tohoto programového období, které se skrývají za tajemnými zkratkami ITI, IPRÚ a CLLD.

Základní priority strategie Evropa 2020 jsem představil v jednom z dřívějších článků, proto je zde už neopakuji a začnu rovnou u Teritoriální agendy Evropské unie 2020. Ta logicky uvádí, že cíle definované ve strategii Evropa 2020 mohou být naplněny pouze tehdy, když budou zohledněné specifické územní dimenze regionů v Evropě. (čl. 5)

Základní principy regionální politiky EU

Nejnižší správní jednotka, se kterou hodlá EU detaily regionální politiky řešit, jsou střední a malá města, případně regionální uskupení, zejména MAS (Místní akční skupiny).  (čl. 10) Je též důležité vědět, že EU počítá s používáním principu subsidiarity za využití víceúrovňového vládnutí (multilevel governance). Tzn. rozhodování by mělo probíhat na té nejnižší možné úrovni, kde to je z povahy rozhodované záležitosti ještě efektivní.

Podpora regionů, kde každý má nějaké své specifické problémy a potřeby, může být formou sdílení zkušeností mezi obdobnými regiony napříč EU nebo komplementárním doplňováním potenciálu, zejména v sousedních přeshraničních regionech.

Ilustrační foto: Regiony v ČR (Vysočina)

Ilustrační foto: Regiony v ČR (Vysočina)

Problémové oblasti regionální politiky EU

TA2020 vyjmenovává šest problémových oblastí, kterým regiony čelí (čl. 15 až 23):

a)      Zvyšující se vliv globalizace.
b)      Růst vzájemné závislosti regionů při EU integraci.
c)      Rozdíly v demografické a sociální skladbě, a tím vystavení různým problémům v různých regionech.
d)      Geograficky rozdílné dopady globální změny klimatu.
e)      Energetické problémy ohrožující regionální konkurenceschopnost.
f)       Ztráta biodiverzity, ohrožení přírodního, krajinného a kulturního dědictví.

Možná bychom mohli polemizovat nad tím, zda některé tyto problémy nejsou spíše umělé, a jak se říká, jestli se neuplatňuje rčení, že „přání je otcem myšlenky“. Je však důležité vědět, že toto jsou aktuální východiska EU a jejich změna je možná pouze aktivním zapojením významného počtu stakeholderů (politiků, představitelů měst a regionů) s jiným analytickým aparátem do projednávání aktualizace této strategie nebo spíše do přípravy strategie na roky 2020+.

Ilustrační foto: Kulturní krajina (Vysočina)

Ilustrační foto: Kulturní krajina (Vysočina)

Priority regionální politiky EU

No a jaké jsou tedy priority regionální politiky na období do roku 2020?

  1. Podpora polycentrického a vyváženého územního rozvoje.  (čl. 25–26)

Mělo by být zajištěno především „síťováním“ jednotlivých měst a regionů.

  1. Podpora integrovaného rozvoje ve městech, venkovských a specifických oblastech. (čl. 27–30)

Důraz je kladen na integrované strategie měst a regionů. Ve venkovských a řídce osídlených regionech by měly být vyvíjeny aktivity podporující vznik nových pracovních míst, vytvářející atraktivní podmínky pro bydlení a zajišťující dostupné veřejné služby pro místní občany i podnikatele. Modernizace primárního sektoru (zemědělství a lesnictví) patří také mezi důležité aktivity.

  1. Územní integrace v přeshraničních a nadnárodních funkčních regionech. (čl. 31–32)

EK předpokládá, že územní spolupráce přispěje k podpoře celosvětové konkurenceschopnosti EU. Spoluprací se má lépe využít přírodní, krajinné a kulturní dědictví jednotlivých regionů, které jsou odděleny hranicemi.

  1. Zajištění globální konkurenceschopnosti regionů na základě silné místní ekonomiky. (čl. 33–34)

Za klíčové je považováno využití sociálního kapitálu, územních výhod a rozvíjení strategií zaměřených na inovace a chytré specializace. Globální a lokální úrovně se vzájemně posilují a jsou propojeny a měly by proto být rozvíjeny souběžně.

Za efektivní nástroj je také považováno zlepšení místní ekonomiky prostřednictvím rozvíjení místních produktů a trhů, podnikatelského prostředí, poskytování místně orientovaného vzdělávání, zajištění částečné soběstačnosti a budování soudržných a silných místních

  1. Zlepšení územního propojení pro jednotlivce, komunity a podniky. (čl. 35–36)

Jedná se o budování transevropské sítě propojující nejdůležitější evropská centra a propojení regionů na tato centra. Na regionální a místní úrovni se jedná zejména o silnice druhé třídy.

  1. Správa a propojení ekologických, krajinných a kulturních hodnot regionů. (čl. 37–38)

Ochrana životního prostředí se má odvíjet od posílení regionální a místní identity občanů s územím, ve kterém žijí, a s tím související přijmutí odpovědnosti k místnímu životnímu prostředí, krajiny, kultury a dalším unikátním hodnotám.

Image by Sira Anamwong at FreeDigitalPhotos.net

Co z toho vyplývá?

Co z tohoto zaměření vyplývá pro regiony v ČR?

V programovém období 2014–2020 byly posíleny tzv. integrované nástroje, které mají za cíl zajistit provázaný rozvoj území. Tyto nástroje jsou v ČR uplatňovány na třech úrovních:

A)     Na úrovni největších metropolitních oblastí se vytváří tzv. ITI (integrované územní investice), jejichž prostřednictvím budou realizovány zejména větší strategické projekty. Konkrétně se jedná o tato města: Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a Ústecko-Chomutovskou, Olomouckou a Hradecko-Pardubickou aglomeraci. Zvláště společné projekty měst Hradec Králové a Pardubice budou jistě zajímavé. 😉

B)     Na úrovni tzv. regionálních pólů růstu, tj. přirozených spádových území se vytváří tzv. IPRÚ (integrované plány rozvoje území). Konkrétně se jedná o tato města: České Budějovice, Jihlava, Karlovy Vary, Mladá Boleslav, Zlín a společně Liberec-Jablonec nad Nisou.

C)     Pro nejnižší úroveň venkova se vytváří CLLD (komunitně vedený místní rozvoj) a to prostřednictvím MAS (místní akční skupiny). Jedná se o regiony tvořené správními územími obcí s méně než 25 000 obyvateli, kdy maximální velikost MAS nepřekročí hranici 100 000 obyvatel a nebude menší než 10 000 obyvatel.  V ČR je registrováno cca 180 MAS, které prakticky komplet pokrývají celé území ČR při splnění výše uvedených parametrů.

Na realizaci aktivit, které jsou v souladu s výše uvedenými prioritami, mohou výše uvedené regiony žádat o dotaci zejména v programech IROP, OPZ a MAS také v PRV. Samozřejmě těch zdrojů i forem implementace je mnohem více. Ať už se jedná o přeshraniční programynadnárodní programynárodní programy MMR či jiné formy. Nejhojněji využívané ale v programovém období 2014–2020 budou výše uvedené integrované nástroje.

Co je na Evropské unii úctyhodné, je jak systematicky a strategicky při plnění svých cílů postupuje. Možná proto se jí daří své cíle plnit, a to i proti rostoucí nevoli stále větší části občanů EU. Problém je totiž asi v tom, kdo a jaké cíle tvoří. Jen trochu jinak nastavit globální cíle, více reflektovat kulturní a sociální svébytnost občanů EU, a mohli bychom žít v mnohem lepším světě! Nyní můžeme buď hrát s rozdanými kartami, nebo protestovat.

Jaký je váš názor? Co si myslíte o cílech regionální politiky EU? Co vám v nich chybí a se kterými nesouhlasíte? Uvítám vaše komentáře pod článek, případně i zprávu na můj e-mail.

2996 zobrazení celkem 1 zobrazení dnes

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *