Sociální podnikání a místní komunity v Jihlavě

Dne 9.10.2018 se v překrásných prostorách auly Vysoké školy Polytechnické Jihlava sešlo 50 příznivců sociálního podnikání. Konala se zde konference Kraje Vysočina nad kterou převzal záštitu 1. náměstek Kraje Vysočina Mgr. Pavel Franěk.   I když většina účastníků již nějakou zkušenost se sociálním podnikání měla, každý si díky bohaté skladbě řečníků, otevřené prezentaci praktických zkušeností ze sociálního podnikání a zasvěcené diskusi, odnesl něco nového.

Konferenci, kterou velmi citlivě a příjemně moderovala Jaroslava Šmrhová, koordinátorka KOUS Vysočina, z.s., zahájil rektor VŠPJ prof. MUDr. Václav Báča, Ph.D., po kterém následovalo úvodní slovo Mgr. Jiřího Bíny, vedoucího oddělení sociálních služeb Kraje Vysočina. Ten zastoupil Mgr. Pavla Fraňka, který se musel zúčastnit mimořádného zasedání zastupitelstva Kraje.

První odborný příspěvek přednesl ředitel spolku TESSEA Ing. Karel Rychtář. Nastínil klíčové otázky, před kterými sociální podnikání v ČR v současné době stojí. Za všechny uveďme definici sociálního podniku nebo zda připravovaný zákon o sociálním podnikání bude přínosem nebo ne. Zajímavé bylo také konstatování, že společenský přínos sociálních podniků nikdo sám od sebe neocení. Je třeba umět o těchto přínosech komunikovat. Z následné diskuse pak vyplynulo, že není vždy vhodné, aby samy sociální podniky primárně prezentovali sebe jako „sociální“, ale potenciálního zákazníka je nutné přesvědčit především kvalitní obchodní nabídkou. Přínos „sociálna“ by měly komunikovat spíše veřejnoprávní subjekty, v jejichž zájmu je, aby sociální podniky ve své režii řešily sociální problémy, se kterými si veřejná správa neví rady nebo na jejich řešení nemá adekvátní kapacity. Jedná se zejména o zaměstnávání znevýhodněných osob, které jsou bez sociálních podniků plně závislé na státní podpoře. O nenaplněné kvalitě života těchto, jinak práce schopných, osob ani nemluvě.

Předseda představenstva Komory sociálních podniků Ing. Milan Venclík, MBA svým trochu kontroverzním příspěvkem představil druhou stránku sociálního podnikání a to, že se jedná opravdu o PODNIKÁNÍ nikoliv sociální službu. Je pravda, že na to se mnohdy zapomíná a mnozí to nerozlišují. Může zato i množství neziskových organizací, které mají sociální podnik jako jednu ze svých aktivit a další potenciální zdroj příjmů. Na rozdíl od neziskového sektoru však podnikatel ručí svým majetkem, minimálně do výše základního kapitálu. I když se klíčové otázky v sociálním podniku řeší spolu se zaměstnanci, odpovědnost a důsledky nakonec nese v největší míře majitel. A takovýchto dichotomických protikladů je v současném tuzemském prostředí sociálního podnikání více. Plnit všechny charakteristiky integračních sociálních podniků, a přitom dosahovat zisku, je opravdu velmi obtížné.

Po přestávce Mgr. Veronika Pokorná z MPSV představila minulé i budoucí podpory sociálního podnikání ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Na vznik sociálních podniků je podpor opravdu poměrně dost, a to relativně štědrých. Kromě dotací zajišťuje MPSV i podporované poradenství, stáže a připravuje se nasazení finančních nástrojů. Mgr. Pokorná zmínila také přínos odpovědného zadávání veřejných zakázek a portál, který na toto téma MPSV provozuje: http://sovz.cz/. Jak ovšem z diskuse vyplynulo, jedná se sice o velmi dobrý počin, ale pro masovější rozšíření odpovědného zadávání zakázek to nestačí. Zadávání zakázek v tomto režimu využívají státní instituce, kraje, města a obce spíše ojediněle. Praxe ukazuje opačný přístup. Veřejnoprávní subjekty sociální podniky při zadávání zakázek nejenže nezvýhodňují, ale naopak jim zakázku odmítají zadat, byť dají lepší nabídku než klasická komerční firma. A pokud nějaká sociální firma zakázku dostane, jsou na ni kladeny mnohem přísnější nároky než na klasický komerční subjekt. V situaci, kdy mnohé sociální podniky velmi úspěšně podnikají na běžném komerčním trhu, nemá takovéto jednání veřejného sektoru opodstatnění. Pouze důsledná osvěta může tento přístup změnit. Neměla by toto být role právě MPSV a krajů?

Pana Ing. Pavla Šotolu, člena Rady Pardubického kraje, z důvodu jeho nečekané nemoci zastoupila Kateřina Netolická z krajského úřadu Pardubického kraje a přítomným představila širokou škálu aktivit, kterými Pardubický kraj dlouhodobě sociální podnikání na svém území podporuje. Jednalo se opravdu o příkladný výčet počínaje výměnnými pobyty, síťováním, přes vzdělávání až po systémovou dotační podporu z rozpočtu Pardubického kraje. V letech 2015 až 2018 Pardubický kraj touto formou podpořil 53 projektů v celkovém objemu 6,4 mil. Kč.

PhDr. Ing. Vít Skála, Ph.D., majitel sociálního podniku PTL, s.r.o. představil praktické aspekty sociálního podnikání. Na sociální podnikatele jsou kladeny stejné požadavky jako na jakékoliv jiné podnikatele (manažerské, ekonomické, marketingové, administrativní) a k tomu navíc pracují s cílovou skupinou, kterou běžná komerční firma nezaměstná z důvodu její nízké produktivity. Je faktem, že osoby z cílových skupin mají sníženou pracovní výkonnost, ať z důvodu svého zdravotního stavu, nízkého vzdělání nebo nezískaných pracovních návyků atd. Tzn. úspěšný sociální podnikatel musí disponovat vyššími dovednostmi než běžný podnikatel, pokud má s touto pracovní silou na komerčním trhu uspět.

Sociální podnikání je však velmi prospěšné, neboť dává novou šanci lidem, kteří mají stejné potřeby jako většinová společnosti, ale z důvodu svého handicapu (ať už je tím handicapem cokoliv) nemají stejnou šanci jako ostatní plně všechny své potřeby rozvíjet. Pro mnohé zaměstnance sociálních podniků není podstatný výdělek (byť jeho výši není možné zcela ignorovat), ale především pocit užitečnosti a možnosti seberealizace. Vít Skála dále na příkladu konkrétního výpočtu ukázal, že podpory na zaměstnávání osob se zdravotním postižením ve výši až 75 % mzdových nákladů v praxi dosahuje málokdo. Ve skutečnosti činí tato podpora max. 45 %, což potvrdila i další vystupující. Když si uvědomíme, že výkonost handicapovaných pracovníků odpovídá dle lékařských posudků např. 60 až 75 % zdravého člověka, nebude podpora Úřadu práce to, kvůli čemu by se člověk do sociálního podnikání pouštět. Nemluvě o administrativní náročnosti spojené s vyplácením této podpory, která dále snižuje celkovou efektivitu firmy.

Představitelé úspěšných sociálních podniků, kteří vystoupili v následném bloku, potvrdili, že sociálně podnikat u nás lze. Někteří dokonce i získávají veřejné zakázky, ovšem při překonání řady překážek. Úspěchu předchází hodně let silného nasazení a odříkání majitelů sociálních podniků. Podobně jako v každém podnikání.

Mgr. Martina Kadlecová, vedoucí sociálního podniku SEMiTAM s.r.o. je jednou z těch, které se podařilo vybudovat stabilní sociální podnik. A to s velmi náročnou cílovou skupinou osob propouštěných z nápravného zařízení, na jejichž zaměstnávání žádná systémová podpora neexistuje.

Jan Forbelský, bloger projektu ISP21, na svém konkrétním příkladu ukázal, jak mu sociální podnik Ergotep pomohl získat zcela novou kvalitu života. Dobře nastavená praxe, síťování, rozvoj osobních vztahů, přípravná sociální služba a následné systematické vzdělávání je to, co mu umožnilo i s jeho handicapem nastoupit na velmi kvalifikovanou pozici personalisty a dále blogera, ve které může plně rozvíjet své schopnosti a dovednosti. Běžná komerční firma si takto propracovanou individuální práci s lidmi s handicapem zpravidla nemůže dovolit. Sociální podnikatel v tomto není žádný superman, který by dokázal více než zkušený manažer a je proto nutná veřejná podpora těmto aktivitám. A pokud bude tato podpora formou veřejných zakázek, jak mnozí přednášející opakovali, bude to pro stát ten nejlevnější možný způsob, jak integrovat znevýhodněné osoby do běžného života. Je smutné, že to u nás takto dosud nefunguje.

Zdeňka Hobzová, DiS. představila sociální službu TaxiS sociální rehabilitace, která patří mezi služby, jak pomoci znevýhodněné osoby připravit na dlouhodobou regulérní práci v sociálním podniku. Během půl roku se jim podařilo zajistit v sociálním podniku Myjómi zvýšení počtu zaměstnanců z 8 na 47, a to u cílové skupiny duševně nemocných osob. Je vidět, že know-how v ČR máme a jde jen o to, mít možnost ve větší míře jej uplatňovat.

Další pozitivní zkušeností navázala Mgr. Anna Šimonová, jednatelka Chráněné dílny Fokus Vysočina, s.r.o., která na příkladu konkrétních veřejných zakázek ukázala, že je možné zadat veřejnou zakázku sociálnímu podniku, a to s velmi pozitivním dopadem na samotného zadavatele zakázky. Mezi vlastnosti sociálních podniků totiž patří spolehlivost, zodpovědnost a schopnost řešit všechny nastalé problémy. To od mnohých běžně vysoutěžených firem čekat nelze, což velmi komplikuje život zadavatelům. Díky získané zakázce bylo možné zaměstnat další osoby s duševním onemocněním, zvýšit kvalifikaci některých zaměstnanců, posílit jejich sebevědomí a další osobnostní rozvoj. Žel, i přes tyto pozitivní zkušenosti a dopady stále existuje nedůvěra ve schopnosti a kvality sociálních podniků. A mnohdy je očekáváno, že služby sociálního podniku budou výrazně levnější než služby komerčních firem.

Jako červená nit se linulo všemi příspěvky, že případné dotace sociálním podnikům plně nevyrovnávají sníženou produktivitu zaměstnanců a už vůbec nezohledňují nutnost duplicitních pracovních pozic z důvodu vysoké nemocnosti pracovníků. Tlačit sociální podniky do nižších cen, než jsou ceny na trhu obvyklé, je tak kontraproduktivní a působí zcela proti rozvoji tohoto pro společnost důležitého sektoru.

Poslední částí konference byla neméně zajímavá panelová diskuse, ve které vystoupili Bc. Markéta Dvořáková, DiS. za Národní síť MAS ČR, Ing. Jana Smetanová za Centrum investic, rozvoje a inovací Hradec Králové, Ing. Lenka Štraubová za sociální bankovnictví České spořitelny a Ing. Miloš Altner za mikrofinancování sociální ekonomiky realizované obecně prospěšnou společností OCCASIO.

V této diskusi mimo jiné zaznělo, že sociální podnikání má smysl do té doby, dokud tu budou lidé, kteří nemají jiné možnosti zaměstnání. Vzhledem k tomu, že počet osob s různým handicapem narůstá a v komerčním sektoru bude asi ještě dlouho hlavní tlak na výkon všech zaměstnanců, tak z tohoto úhlu pohledu má sociální podnikání velkou budoucnost. Také zaznělo, že na sociálním podnikání každý vidí, co chce. Pravice v něm může vidět podnikatelské úsilí, soukromé iniciativy a levice pak podporu sociálně znevýhodněným osobám. Na druhou stranu ale existuje i zdeformované vidění, kdy pravicově zaměření politici odmítají dotační podporu jakémukoliv podnikání, i tomu, které je evidentně celospolečensky přínosné a bez veřejné podpory není udržitelné, a levicoví politici by chtěli nastavit taková sešněrovaná pravidla, že sociální podnikání zcela zadusí.

Pozitivním konstatováním bylo, že i když veřejnost vnímá sociální podnikání stále zkresleně, v posledních letech se situace snad mírně zlepšuje. Sociální podniky mají často problém s marketingem. Dalším pozitivním faktem jsou produkty sociálního bankovnictví České spořitelny, které pomáhají profinancovat provozní náklady sociálních podniků, zejména ex-post vyplácené dotace Úřadu práce, ale i jiné dotační tituly. K dispozici jsou i relativně snadno dostupné mikropůjčky pro ty, jejichž finanční potřeby nejsou tak vysoké. Vždy je však potřeba kvalitní podnikatelský záměr a není možné předpokládat, že tyto finance obdrží každý jen na pěknou ideu.

Konference ukázala, že sociální podnikání úspěšně žije i v Kraji Vysočina. Pro zástupce samospráv je pozitivní, že se mají kde inspirovat a otevřenost Pardubického a Hradeckého kraje dává předpoklad, že alespoň nějaká forma systémové podpory sociálnímu podnikání se v brzké době objeví i v Kraji Vysočina. I když zástupci měst a obcí, kterým byla konference primárně určena, se zúčastnili jen ve velmi malém počtu, snad i přesto bude postupně sociální uvědomění růst i na této nejnižší úrovni samosprávy.

A jak vyplynulo z draftu katalogu sociálních podniků, který všichni účastníci konference obdrželi, v Kraji Vysočina momentálně funguje minimálně 15 sociálních podniků. To je slušný základ regionálního uskupení, které by bylo partnerem Kraji Vysočina při nastavování systémové podpory v této oblasti.

A co bylo ještě na konferenci zajímavé? Do její přípravy Kraj Vysočina zapojil tři sociální podniky. Sociální podnik SEMiTAM pro účastníky ve velmi krátkém čase vyrobil pěkné roztomilé notýsky s deskami, sociální podnik Chráněná dílna Vysočina, s.r.o. zajistil velmi bohaté a chutné občerstvení s profesionálním servisem na místě a sociální podnik PTL, s.r.o. pomohl s organizačním zajištěním celé akce a propagací zejména v okruhu sociálních podniků a neziskového sektoru. Hodnocení účastníků byla velmi pozitivní na prakticky všechny aspekty konference. Takže využití sociálních podniků při takto rozsáhlé a významné akci je v tomto případě hezkým příkladem dobré praxe. Kéž by to byla první vlaštovka, za kterou budou následovat další mnohem četnější a hojnější ve všech směrech.

Za tento počin přísluší Kraji Vysočina dík! Zájem vystupujících i účastníků ukázal, že se jednalo o užitečnou a prospěšnou akci. Zájem o sociální podnikání na Vysočině je a tak snad budou další navazující aktivity pokračovat. A díky patří i všem partnerům konference: KOUS Vysočina a Vysoká škola Polytechnická Jihlava.

Podporou sociálního podnikání umožňujeme znevýhodněným osobám zvýšit kvalitu života!

Stáhněte si prezentace z konference a podívejte se na fotografie z akce.

Jakou máte se sociálním podnikáním zkušenost vy?