Demokracie. Víme, co to je? Od Platóna do současnosti.

K napsání článku na téma demokracie jsem se chystal již 9 let. Žel, pořád byly přednější priority. Situace posledních měsíců, kdy je to na sociálních sítích jeden „odborník“ na demokracii vedle druhého, mě už vybičovala. Odložil jsem některé komerční aktivity a vrátil se k tématu, které je nyní tolik aktuální.

Již Platón to věděl aneb nic nového pod sluncem

Že je situace opravdu kritická, nám ukazuje již Platón. Ten ve svém díle „Ústava“, v originále πολιτεία (mimochodem napsáno ještě před tím, než se narodil Ježíš Kristus, tj. před naším letopočtem), popisuje 4 způsoby vlády – a to v pořadí, jak jdou časově za sebou.

První, pro zemi a její občany nejvýhodnější zřízení považuje tzv. timokracii neboli vládu aristokracie. Tito lidé mají čest, jde jim o dlouhodobou prosperitu celé země. Když bude prosperovat země a její obyvatelé, prosperuje i vládnoucí aristokracie. Ti, kteří usilují o vznik monarchie na našem území, tak nemíří úplně mimo. 😊 Rostoucí počet bohatých chce mít také podíl na moci a timokracie se postupně mění v oligarchii, tj. vlády skupiny mocných lidí hromadících bohatství. Známe z mnoha arabských a afrických zemí. Oligarchové už ovšem jdou primárně za svým osobním prospěchem. Dlouhodobá prosperita země a blaho všech pro ně není prioritou. To začne vadit většině obyvatel a vzniká demokracie, tj. vláda lidu, která je v současné době ve vyspělém světě nejrozšířenější prostřednictvím tzv. zastupitelské demokracie. Někteří oligarchové si jsou tohoto vědomi. Demokracie, která oslabuje jejich moc, se bojí, a proto usilují o to, aby se jejich občanům relativně dobře žilo a neměli moc roupy usilovat o demokratické principy.

Ovšem Platon u demokracie nekončí, což bychom si měli zvláště v těchto dnech uvědomit! Demokracie a její neomezená svoboda má řadu úskalí. Především pro jedince se v demokracii stává osobní aktuální potěšení, uspokojení svých osobních potřeb důležitější než čest, budování poznání (znalosti) nebo dlouhodobá prosperita země. Přijde vám to povědomé? 900 Kč k důchodu, sleva na cestování nebo odložení zásadních rozhodnutí pro zajištění aktuální potěchy velké části obyvatel? Navíc, když dříve se měli hůř. Za to lidé odpustí i nějaká ta „morální selhání“. Viz např. https://www.televizeseznam.cz/video/snemovni-4/a-co-si-vlastne-mysli-volici-ano-babis-je-nejsilnejsi-samec-rikaji-a-odsuzuji-demonstrace-63931267

Demokracie snadno přechází v tyranii

Jelikož se Platón nemýlil v prvních třech stádiích, měli bychom si uvědomit, že se nejspíše nemýlil ani v tom čtvrtém, které přichází po demokracii. Vláda tyranie. Přijde „ochránce“, který přislíbí zajištění „bohatství“, ochranu obyvatel před „vnějším zlem“, upoutá veškerou moc na sebe, krutě se vypořádá se všemi, kteří se mu „nepokloní“, tj. kteří zpochybňují jeho autoritu. Ti, kterým nevadí, že postupně ztratili demokratické svobody, budou v tyranii spokojeni. Mají své jisté. Vědí, že když budou dělat to, co tyran přikáže, budou mít na svou základní obživu a prožijí všední život v relativním klidu a míru. Ovšem ti, kteří budou chtít něco jiného, než co tyran dovolí, skončí dříve či později smrtí.

Zdá se to příliš akademické? Vzpomeňme si, že Hitler se dostal v roce 1933 k moci naprosto legální demokratickou cestou. Zajistil po válce psychicky a ekonomicky frustrovaným Němcům práci, relativní blahobyt a příslib lepších zítřků. Rychle ulupoval z demokratických principů, až měl neomezenou moc, kterou nešlo zastavit jinak než světovým válečným konfliktem. Podobně se po válce dostali k moci ve východním bloků komunisté, a i za nimi zůstaly milióny mrtvých. Byť jak v nacistickém Německu, tak v „komunistických“ zemích se určitým skupinám obyvatel vždy žilo relativně dobře. Když člověk nevystupoval z řady, měl co jíst, měl kde bydlet a měl i řízené volnočasové aktivity. Ti ostatní trpěli. Nesměli dělat, co by rádi a končili buď ve „vyhnanství“ nebo rovnou smrtí.

Dnešní demonstrace organizované spolkem Milion chvilek není nic jiného než poukázáním na to, že naše demokratické zřízení se pomalu nenápadně posouvá do fáze vlády tyranie. Nevím, zda si to takto v teoretickém kontextu organizátoři a účastníci těchto demonstrací uvědomují, ale minimálně podvědomě to tak cítí.

Jak je z demokratických principů v posledních letech ulupováno, byly popsány stohy materiálů, proto se tím v tomto článku zabývat nebudu. Zato připomenu základní znaky demokracie, jak se na nich politologové a sociologové shodují. Sami si srovnejte, kolik z toho v dnešní době opravdu platí! A to nejen v ČR, kde premiér ovládá mediální prostor ekonomiku země i firmy, které ze zdrojů země žijí. Problém je i v rámci EU, kde velmi úzká skupina vlivných vedoucích disponuje obrovskými finančními prostředky pro prosazování vlastních priorit v celé Evropě. Demokracie se dobře uplatňuje na úrovni měst, hůře na úrovni státu a velmi obtížně na mezinárodní úrovni – ale to by bylo na další článek. Víceúrovňové vládnutí (multi level government) je také mé oblíbené téma.

Čím je charakterizováno demokratické zřízení

1. Vládnutí v zemi je svěřeno voleným zástupcům. (Narozdíl od timikracie, kde se rodově dědí nebo oligarchie, kde se podíl na moci kupuje.)
2. Zvolení zástupci jsou vybráni v častých a férově prováděných volbách, ve kterých se nepoužívá nátlak.
3. Prakticky všichni dospělí mají právo volit a být zvoleni. I když být zvolen může být omezeno věkem.
4. Občané mají právo na svobodné vyjadřování se k politickým otázkám v celé své šíři bez obav z postihu, a to včetně kritiky oficiálních zástupců, vlády, režimu, socioekonomického zřízení a převažující ideologie.
5. Občané mají právo hledat alternativní zdroje informací. Tyto zdroje navíc v demokracii musí existovat a být chráněny zákonem.
6. Aby mohli občané dosahovat svých práv, včetně těch výše uvedených, mají právo vytvářet relativně nezávislé sdružení a organizovat se včetně nezávislých politických a zájmových skupin.
7. Je oddělena moc výkonná (vláda a prezident), soudní (soustava nezávislých soudů) a zákonodárná (Parlament).

Volně dle Dahl, A. R. Dilemmas of Pluralist Democracy. Autonomy vs. Control. New Haven and London Yale University Press. London. 1982.

Ti, kteří říkají, že demokracie se vyjadřuje pouze u voleb, tak mají svůj pohled velmi zploštělý. Demokracii chápou v rozporu s významem tohoto pojmu, který zde byl po staletí. Ti, kteří po volbách říkají, že bylo na čtyři, pět let rozhodnuto a ti, kteří volili jinak, mají teď držet hubu a krok jsou už našlápnuti v dalším stádiu, a to v tyranii.

A na závěr ještě jedno slovo. Ostrakismus. Znáte? V kolébce demokracie – Athénách, to byl institut, kdy populární politické osobnosti, které „nabourávaly“ tamní demokratické zřízení, byly vyhnány na 10 let za hranice, aby neohrožovaly „vládnoucí“ politiky. Samozřejmě se to zvrhlo v manipulativní vypořádávání se s „politickou konkurencí“ na základě pomluv a osočování, které padalo u prostého lidu bez přístupu k hodnověrným informacím na úrodnou půdu. Vyprávět by o tom mohl např. uznávaný vojevůdce Aristeides. Více o něm např. PODLECKI, Anthony. Plutarch and Athens. Illinois Classical Studies, 1988, 13.2: 231-243. Jak to v praxi fungovalo, pěkně dokresluje vtip, který nejspíše není historicky přesný: „K Aristeidovi, který byl právě navržen k ostrakismu, přistoupil jistý občan a požádal ho, aby mu napsal na ostrakon jméno Aristeidés, protože on sám psát neumí. Aristeidés se ho optal: „A ty víš, kdo to je Aristeidés?“ Občan odpověděl: „Vůbec ho neznám, ale je mi protivné, jak ho všude nazývají spravedlivým.“ Aristeidés pak beze slova napsal své jméno na jeho ostraku.“ (Ostraka je střep, na který Athéňané, často po demagogických projevech, psali jména „nepřátel“ města.) Ó, jak se historie opakuje a kolik takovýchto odhodlaných zastánců „demokracie“ nyní jedná úplně stejným způsobem a šíří pomluvy o těch, kteří poukazují na nedemokratické jednání premiéra a prezidenta. ☹

Co s tím vším?

Tímto článkem chci posunout stávající emociální diskuse do faktické roviny. Pokud budeme podléhat manipulativním demagogickým vyjádřením těch, kteří nás chtějí ovládat a využívat, nezasloužíme si nic jiného než vládu tyranie, která logicky bude následovat. BTW: Po vládě tyranie zpravidla následuje válka. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Vývoj dějin je neúprosný a tím, že tomu nevěříme, jej nezměníme.

Usilujme o to, aby se u nás a v dalších státech EU naplno projevovaly všechny znaky demokracie! K tomu máme plné právo a žádný stávající evropský politik toto nebude rozporovat. Mějme respekt k těm, kteří poukazují na nešvary, střety zájmů a rozkládání demokratických principů. Učme se odlišovat demagogie a lži od faktických informací. Jen tak oddálíme nástup tyranie a následný válečný konflikt.

Imagine

Osobně mám naději, že ve 21. století je prostor pro vznik dalšího stupně vládnutí, který Platón ve své době nebyl schopen pojmenovat. Kdy vedle sebe bude vlk s beránkem (doplňme si liberál s konzervativcem, heterosexuál s homosexuálem, muž a žena, …) a navzájem se nesežerou. V tuto chvíli utopická myšlenka. Jakmile však společnost vyzraje na úroveň, že lidé vlastní prospěch a krátkodobý blahobyt dokážou podřídit řešení globálních problémů a pro korporace nebude zásadní růst zisku, ale podílení se na řešení globálních problémů, tak se utopická myšlenka může stát realitou.