Jak ČR naplňuje rozpočet EU?

K napsání tohoto článku mě inspirovala jedna nedávná trochu bouřlivá debata na Facebooku. Je dobře, že jsme v EU, nebo ne? Když jsme součástí, měli bychom využívat její nástroje strukturální politiky, i když nesouhlasíme se vším, co vedení EU dělá, nebo bychom měli raději nocovat na barikádách a usilovat o rychlé vystoupení a oddělení od rozpočtu Evropské unie?

Je členství v EU výhra?

Ve vztahu k EU se setkávám se třemi skupinami lidí. Jedni jsou z členství v EU nadšeni a jako jeden z hlavních přínosů berou to, že z rozpočtu EU čerpáme nemalé prostředky. Pak je druhá skupina lidí, kteří členství berou jako nezbytnou součást doby a jakoukoliv jinou variantu vnímají jako horší. To, že z EU můžeme čerpat nějaké prostředky, není to hlavní, proč bychom tam měli být. Ale když je systém takto nastaven, měli bychom této příležitosti co nejsmysluplněji využít. K této skupině se řadím já. A pak je třetí skupina, která tvrdí, že členství v EU je jedna z největších chyb, kterou jsme kdy udělali, a měli bychom co nejdříve opět vystoupit. V tomto článku se zaměřím pouze na jeden aspekt našeho členství, a to finanční otázku.

Příspěvky ČR do rozpočtu EU

Od roku 2004, kdy jsme do EU vstoupili, do konce roku 2014 jsme do rozpočtu EU přispěli prostředky v celkové částce 387 mld. Kč (14,18 mil. €). (Zdroj: Ministerstvo financí, BusinessInfo, Evropská komise) To je v průměru 35 mld. Kč/rok. Tedy nějaká 3 % našeho rozpočtu. Je to moc nebo málo? Tato částka odpovídá ročnímu rozpočtu Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva kultury, Poslanecké sněmovny a Senátu dohromady.

Pro zajímavost ještě jedno číslo. Státní dluh ČR byl v roce 2015 dle MF cca 1,7 bil. Kč a jen na obsluhu tohoto dluhu (který se prakticky nesnižuje) jsme v posledních letech ze státního rozpočtu vydávali cca 50 mld. Kč.

Vývoj příjmů z rozpočtu a odvodů do rozpočtu EU. Zdroj: Ministerstvo financí ČR. 2014.

Při tomto srovnání bych já osobně raději dával 40 mld. Kč do rozpočtu EU, než 50 mld. Kč na udržování státní dluhu. Ten bych se snažil co nejrychleji snížit a rozhodně bych jej v období hospodářského růstu nenavyšoval. Ale to by byl jiný článek.

Příjem ČR z rozpočtu EU

Za stejné období, tedy 2004–2014, jsme z rozpočtu EU získali 797 mld. Kč (30,2 mil. €), tj. více jak 2x tolik než jsme přispěli. Takže z finančního pohledu se nám členství zatím určitě vyplácí.

Byť v mnohém s Petrem Machem souhlasím, nemyslím si, že je jeho úvaha o další stovce miliard, které kvůli členství v EU musíme vynaložit, logicky správná. Nějaká desítka miliard by to mohla být, ale většinu jím uváděných nákladů bychom stejně vynaložili, i kdybychom v EU de iure nebyli.

Bilance národních rozpočtů na rozpočtu EU za rok 2014. Zdroj: Evropská komise. 2016.

Jaký je skutečný přínos evropských dotací?

Takže jakoby první skupina lidí, příznivců EU, může slavit. Finanční přínos pro ČR je z členství v EU nepopíratelný. Je ovšem otázka, jak jsou tyto peníze u nás využity. Když pominu podstatnou část těchto peněz, které jsou utraceny na administrativu projektů, kolik z podpořených projektů má dlouhodobé pozitivní dopady na rozvoj naší země?

Snad se brzy objeví výsledky skutečně dobře zpracované evaluace dopadu, která nám oddělí dohady od reality. Metody na to, jak takové evaluace udělat, jsou. A snad konečně uvidíme jednoznačné vyhodnocení přínosu evropských peněz pro regionální rozvoj ČR.

Dovolím si v této souvislosti zmínit knihu, která brzy vyjde, a která hodnotí desetiletý vliv evropských dotací na neziskový sektor v ČR. Kniha je postavena na vědeckém výzkumu, na kterém jsem měl možnost se podílet. Mohu tak už v předstihu prozradit, že výsledky nejsou tak pozitivní, jak Evropská komise očekávala.

Salda jiných členských zemí EU

Podívejme se ještě, jak jsou na tom ostatní země EU. Líbí se mi infografika o této problematice, kterou nechala zpracovat iniciativa eStat.cz. Jedná se sice o data za rok 2011, ale ono se to poměrově rok z roku zas tak moc nemění.

V čistém příjmu z rozpočtu EU jsme z 27 zemí na osmém místě. Velká Británie, Itálie, Francie a Německo jsou naopak země, které jsou v největším mínusu, tj. mnohem více do společného rozpočtu přispívají, než z něj dostávají. Myslím, že je dobré to vědět a touto optikou je třeba se dívat i na politické snahy těchto zemí.

Závěr

Tak jaký z toho všeho pro sebe dělám závěr? „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej?“ Ani náhodou! Raději být hlady, než se shrbeným hřbetem poklonkovat šiřiteli zla. Stále ještě máme svobodu vyjadřovat své názory, tak proč nevyužívat demokratických principů k prosazování věcí, které považujeme za správné? A třeba i za finanční podpory evropských strukturálních a investičních fondů, pokud to je možné.

Máte jiný názor? Chcete data doplnit? Prostor pro komentáře pod článkem vám je k dispozici!