Co je to sociální podnikání?

Můj dřívější článek o sociálním podnikání sklidil poměrně velký úspěch (nejčtenější článek měsíce), a proto jsem se rozhodl navázat takovým obecnějším představením tohoto, u nás dosud v plenkách, typu veřejně prospěšného podnikání. Věřím, že tento příspěvek bude užitečný nejen pro ty, kteří o sociálním podnikání dosud neslyšeli nebo mají pouze mlhavou představu, ale také pro ty, kteří v první výzvě, až už z OPZ nebo IROP neuspěli a budou to zkoušet znovu.

Sociální podnikání vs. chráněné dílny

Chráněné dílny jsou něco, co má u nás poměrně dlouhou historii, a proto se často setkávám s tím, že lidem sociální podnikání a chráněné dílny splývají v jedno. Zakořenění pojmu „chráněná dílna“ je tak hluboké, že se stále používá, byť novelizací zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti v roce 2011 přestal pojem „chráněná dílna“ právně existovat a sjednotil se s pojmem „chráněná pracovní místa“.

Základním rysem chráněné dílny bylo to, že v ní muselo být zaměstnáno přes 60 % zdravotně postižených osob a financování bylo řešeno převážně z veřejných zdrojů dotováním pracovních míst. Ta si na sebe ze svého principu nemohla vydělat. Hodnota vyráběných produktů nebyla obvykle taková, aby náklady na práci zaměstnance zaplatila. Smyslem chráněných dílen bylo dát handicapovaným lidem uplatnění, často šlo o lidi s mentálním či kombinovaným postižením, kteří by neměli šanci práci jinde najít. A navíc měli možnost získat alespoň trochu větší příjem, než jen invalidní důchod.

Myšlenka to byla dobrá, nicméně v chráněných dílnách bylo často zaměstnáno téměř 100 % zdravotně postižených osob, což vedlo k jejich určité „ghetizaci“. To je v rozporu s aktuálními trendy o integraci a nikoliv segregaci zdravotně postižených, a možná i proto byl tento pojem zrušen.

Nyní tak může příspěvek na chráněné pracovní místo získat každý zaměstnavatel, který zaměstná alespoň 1 člověka z cílové skupiny osob se zdravotním postižením (OZP). Ti, kteří zaměstnávají nad 50 % zdravotně postižených zaměstnanců, mají zvláštní výhody, ale pojem chráněná dílna se již nepoužívá. Tuto problematiku řeší §75 až 78, zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti v aktuálním znění, pokud někoho zajímají podrobnosti.

Integrační sociální podnik

Sociální podnikání

Ministerstvo práce a sociálních věcí se rozhodlo u nás prostřednictvím OP Zaměstnanost podporovat vznik tzv. integračních sociálních podniků. Je nutné uvědomit si, že se jedná pouze o jeden z mnoha možných subtypů sociálního podnikání. Ovšem vzhledem ke štědré podpoře na rozvoj takovéhoto podnikání je pravděpodobné, že většina sociálních podniků u nás bude právě tohoto typu.

Sociální podnik může mít formu obchodní společnosti (typicky s.r.o. nebo a.s.), ale také neziskové organizaci (obvykle spolek nebo ústav) a aby splňoval z pohledu MPSV podmínky integračního sociálního podniku musí plnit následujících pět znaků (všechny zároveň):

1. Společensky prospěšný cíl.
   • Ve svých zakládacích dokumentech musí mít uvedeno, že podnikání subjektu má společensky prospěšný cíl zaměstnávat a sociálně začleňovat osoby znevýhodněné na trhu práce.
2. Sociální prospěch.
   • Podíl osob ze znevýhodněných skupin musí být více než 30 % ze všech zaměstnanců a těmto osobám musí být poskytována zvláštní podpora zohledňující jejich specifické potřeby.
   • Zaměstnanci musí být pravidelně a systematicky informováni o chodu podniku, výsledcích hospodaření a naplňování společensky prospěšných cílů. Musí být také zapojováni do rozhodování o směrování podniku.
   • Znevýhodnění zaměstnanci jsou vzděláváni dle svých individuálních možností.
3.  Ekonomický prospěch.
   • Více než 50 % případného zisku musí být reinvestováno do rozvoje sociálního podniku a/nebo naplňování jeho deklarovaných společensky prospěšných cílů.
   • Manažerské řízení podniku musí být nezávislé na jeho zřizovatelích z řad veřejné správy (obce, svazky obcí apod.).
   • Tržby z prodeje výrobků a/nebo služeb musí tvořit alespoň 30 % z celkových výnosů podniku.
4. Environmentální prospěch.
   • Podnik musí mít formulované a uplatňované zásady environmentálně šetrného podnikání.
5. Místní prospěch.
   • Hlavní orientace na lokální trh (minimálně 3 odběratelé ze stejného či sousedního kraje).
   • Přednostní využívání místních zdrojů (min. 50 % zaměstnanců a min. 3 dodavatelé ze stejného nebo sousedního kraje).
   • Podnik musí komunikovat a spolupracovat s místními aktéry (alespoň 2 doklady o spolupráci).

Častá nepochopení principů sociálního podnikání

Na základě výsledku hodnocení první výzvy MPSV, související diskuse na ESF fóru a komunikace s některými lidmi sleduji dvě hlavní linie nepochopení toho, co to vlastně sociální podnik je.

A.) Jedná se primárně o to, dát práci těm, kteří by jinak nesehnali. Náklady na činnost budou hrazeny primárně z veřejných zdrojů, ekonomická efektivnost není primární.
B.) Je to perfektní forma businessu, kde zaměstnám pár lidí z podporovaných cílových skupin na rutinní činnosti naší firmy, dostanu na ně dotaci, ušetřím tak na nákladech a dosáhnu většího zisku.

Oba tyto pohledy jsou mylné! Mezi neúspěšnými žadateli o dotaci budou převážně zástupci té první skupiny, ale zřejmě se najdou i někteří z druhé skupiny.

Na základě vlastní zkušenosti (pracoval jsem na dvou projektech, které se ucházely o dotaci) mohu říci, že hodnotitelé dokáží celkem dobře z projektu rozeznat, jestli projektový záměr není jen nějaká zástěrka pro to finančně si přilepšit k vlastnímu podnikání, anebo zda žadatel nemá nerealistické představy a nestaví si pouze vzdušné zámky, byť s celospolečensky prospěšným záměrem. Velmi mě překvapilo jasné a průhledné hodnocení projektů v rámci OPZ. Byť to pro mě znamenalo, že jeden projekt byl zamítnut a v druhém mi byly nepříjemně kráceny výdaje.

Širší kontext sociálního podnikání

Jak jsem v úvodu zmínil, forma sociálního podnikání, která je u nás nyní dotačně podporována, je jen jeden z možných typů sociálního podnikání.

Základy sociálního podnikání se datují do začátku 90. let 20. století, kdy byla na Harvard Business School v U.S.A. založena sociální podnikatelská iniciativa. „Social inovation school of thought.“ V Evropě se za první pokusy o sociální podnikání považují sociální družstva v Itálii též ze začátku 90. let 20. století.

V České republice je v současné době přes 200 sociálních podniků. Postupný nárůst počtu sociálních podniků masivněji podpořený dotacemi v minulém programovém období je patrný z následující tabulky. (Čerpáno z Vyskočil. Podklad pro koncepci politiky vlády vůči NNO do roku 2020. Sociální podnikání. 2014)

Vývoj počtu sociálních podniků v ČR

Sociální podniky se sdružují ve sdružení TESSEA, které tvoří v ČR národní síť pro sociální podnikání.

Jak založit úspěšný sociální podnik?

Podnikáním se v různých formách zabývám už skoro 20 let. V roce 2005 jsem prošel také poměrně náročnou akreditací u agentury Czechinvest, který mě zařadil do Národního registru poradců pro oblast malého a středního podnikání, tvorbu podnikatelských plánů a strategií.

Sociální oblastí se intenzivněji zabývám posledních 10 let, a to jak v teoretické, tak v praktické rovině. Na základě všech těchto znalostí a zkušeností si dovoluji definovat základní kroky nezbytné pro založení úspěšného sociálního podniku.

1. Najděte vhodnou podnikatelskou příležitost. Tj. oblasti, které jako zakladatel podniku rozumíte, máte jasně definovanou cílovou skupinu zákazníků, víte, co a proč chtějí a jste přesvědčeni, že jste schopen jejich potřeby naplnit.
2. Ujistěte se, že pro naplnění potřeb vašich potenciálních zákazníků můžete využít schopností některé z cílových skupin ohrožených sociálním vyloučením. Pokud chcete na rozjezd sociálního podniku získat dotaci, ověříte si, že cílová skupina osob, které chcete zaměstnat, patří do poskytovatelem dotace podporovaných skupin.
3. Vytvořte kvalitní podnikatelský plán. Kvalita neznamená obsáhlost. Podnikatelský plán může být i velmi útlý materiál. Je ale důležité, abyste v něm velmi konkrétně zachytili velikost svého trhu, konkurenční prostředí, svůj produkt a jakým způsobem právě tento produkt v rámci konkurenčního prostředí potenciální zákazníci najdou a využijí. Podstatnou součástí podnikatelského plánu je ekonomická analýza, ke které je třeba přistupovat velmi poctivě, náklady spíše nadhodnocovat a výnosy podhodnocovat, protože realita je vždy jiná, než si představujeme, a to v tom negativním slova smyslu. K dispozici je v současné době řada osnov a vzorů, takže i ten, kdo podnikatelský plán nikdy netvořil, má kde začít.
4. Připravte se na spoustu práce. Podnikání se zásadním způsobem liší od zaměstnání, nebo od realizace různých dotačních projektů. Byť máte podnikatelský plán, který je určitým vodítkem, dle kterého se pak řídíte při realizaci vlastního businessu, na rozdíl od zaměstnání a projektů nemáte nic jisté. Zapomeňte na pravidelný jistý měsíční příjem. Prakticky každý den musíte vyhodnocovat úspěšnost dosavadních postupů, inovovat, vylepšovat procesy, zefektivňovat nabídku svých produktů, hledat nové formy jak oslovit zákazníky atd.
5. Uvědomte si, že zaměstnanci jsou pro vás stejně důležití jako zákazníci. Ono by to mělo platit pro každého zaměstnavatele, ale u sociálního podnikání toto platí dvojnásob. Jako zakladatel sociální firmy nesete zodpovědnost za naplňování všech pěti znaků sociálního podniku, a byť některé jsou spíše formální, jiné technické, bod 2b) viz výše, považuji za klíčový. Počítejte s tím, že kromě nabízení produktů a řízení podniku budete věnovat poměrně značné množství času také komunikaci se zaměstnanci. Zaměstnavatel sociálního podniku totiž neřeší jen to, aby měl zaměstnanec práci a aby ji relativně efektivně vykonával, ale také, aby měl plněné své životní potřeby. Jde o to, aby se cítil přijatý, aby věděl, že v zaměstnání nenajde jen práci a výdělek, ale že též bude mít možnost popovídat si o tom, co ho trápí, jak řešit životní situaci, do které se dostal a se kterou si neví rady. Tím se právě sociální podnik liší od klasické firmy. Člověk původně nesamostatný a nejistý se po určité době v sociálním podniku (může jít o měsíce, někdy o roky) stane v ideálním případně samostatným (v omezeném chápání tohoto slova, kdy je nutné mít na vědomí určité zdravotní handicapy těchto osob), sebejistým občanem, který ví, co chce a ví jak své potřeby naplnit. Měl jsem možnost proměnu některých takovýchto osob vidět, o některých jsem slyšel, o některých jsem četl. Skutečně to funguje!
6. Zapojte se do života místní komunity. To je další aspekt sociálního podnikání, do kterého je možné zahrnout i environmentální princip. Neberete zdroje odnikud zdaleka, minimalizujete zátěž životního prostředí omezením transportních vzdáleností, váš sociální podnik bude součástí místního společenského dění. Forma zapojení bude vždy záviset na tom, čím se váš podnik zabývá a jakou skladbu zaměstnanců máte. Můžete se podílet na pořádání místních kulturních a sportovních akcí, zapojovat se do veřejného dění v regionu, ve spolupráci s místní školou se můžete podílet na osvětě v nějaké oblasti atd. Těch možností je nespočet.

Tak co, láká vás pustit se do sociálního podnikání? Během několika týdnů bude vypsána další výzva MPSV, tak zkuste využít zajímavou finanční injekci na rozjezd. Mějte ale na paměti, že přetlak žádostí bude obrovský, viz vyhodnocení již uzavřené výzvy a váš úspěch se bude odvíjet od toho, jak srozumitelně a přesvědčivě ve svém projektu popíšete výše zmíněné body. Pokud byste chtěli získat masivnější základ pro přípravu úspěšné žádosti o dotaci, můžete využít e-learningový kurz „Jak na dotace z ESI fondů“.

Přeji vám hodně zdaru ve vašem podnikání a zejména v podnikání sociálním!

A jako vždy, pokud máte nějaké doplnění, připomínku, neváhejte reagovat v komentáři pod článkem.