Už se nám naplno rozjelo nové programové období a s tím jsou pro české subjekty na dosah další stovky miliard Kč z evropských fondů. Každý starosta a zastupitelstvo řeší, jak co nejlépe vylepšit příjmovou stránku rozpočtu obce a evropské dotace k tomu přímo vybízejí. Ale ne každý vidí v evropských dotacích východisko. V tomto článku se pokusím vysvětlit proč tomu tak je.

Během své praxe poradce, který ohledně získávání dotací komunikoval s desítkami starostů z různých měst a obcí napříč celou ČR, jsem vysledoval několik důvodů, proč pro některé obce nejsou dotace z EU fondů atraktivní.

Upozorňuji, že se nejedná o prezentaci výsledků kvantitativního výzkumu, a nemohu tak říci, které z těchto příčin převažují a kolik procent obcí jaký názor zastává. Takovou analýzu si může nechat zadat některý z řídicích orgánů. Zde prostě uvádím důvody, proč někteří představitelé měst a obcí (ale některé z těchto obav se vyskytují i u představitelů neziskových organizací) nevyužívají evropské dotace pro vylepšení rozpočtu své obce.

Ideologické přesvědčení

Jsou starostové a vedení obcí a měst, převážně s pravicovým neoliberálním smýšlením, kteří jakékoliv přerozdělování vnímají jako negativní věc a z principu se na takového politice nechtějí podílet. Přesvědčit takové lidi může pouze převažující hlas zastupitelstva vyžadující čerpání dotací, případně pragmatický postoj ve stylu „nesouhlasím s tím, ale byla by škoda tuto příležitost pro obec nevyužít“. Voda do mlýna pro tento druh ideologického smýšlení jsou pak problémy, které se při čerpání vyskytují a které zmiňuji v dalších bodech.

Obava ze selhání

Na základě své předchozí zkušenosti v čerpání nebo na základě zkušenosti z jiné obce se starosta a vedení obce obává do projektu pustit. Případná chyba by totiž měla pro obec fatální dopady. Příklad sousední obce, která musela část dotace vracet z důvodu formálního pochybení, je pro ostatní silně demotivační. To se týká především menších obcí, kde se velikost investičního projektu blíží ročnímu rozpočtu obce, nebo ho dokonce převyšuje. Pokud v takovémto případě obec z nějakého důvodu dotaci nedostane vyplacenou, nebo by ji musela vracet, znamenalo by to výrazné zadlužení na mnoho let.

Image by stockimages at FreeDigitalPhotos.net

Žel, prostředí, které je u nás nastaveno, přímo volá po chybách a i ten, kdo postupuje velmi precizně, nemá žádný záměr něco zpronevěřit, se velmi snadno z důvodu mnoha různých administrativních „záludností“ dostane do problémů. Čerpání dotací přirovnávám k běhu minovým polem. Víte, že jste na nebezpečné půdě, postupujete velmi opatrně, stejně ale nevíte, kdy vám to pod nohama bouchne.

Může se jednat o chyby ve výběrovém řízení, kdy i za drobná nezáměrná opomenutí hrozí obrovské sankce. Nebo různé lhůty, které je nutné dodržet (a někdy překročení lhůty ze strany příjemce dotace, byť o jediný den, má fatální dopady). S tím kontrastuje „otálení“ ze strany řídicích orgánů prakticky se vším, což má na příjemce velmi frustrující důsledky. (Je nutné říci, že v tomto programovém období jsou pravidla nastavena tak, že by i řídicí orgány měly reagovat v přiměřených lhůtách. Uvidíme, jak to bude fungovat v praxi.) O špatně zprocesovaných či nevhodně zdokladovaných změnách v projektu ani nemluvě. To zpravidla vede k nezpůsobilým nákladům a tím dalším neplánovaným nárokům na rozpočet obce. Byť se nikdo neobohatil, nikdo nic nezpronevěřil a navíc taková změna i třeba vedla k efektivnějšímu čerpání prostředků.

Neochota platit za přípravu žádosti a management projektu

Systém je nastaven tak složitě a nepřehledně, že kvalitně připravit žádost je oříšek i pro profesionála, který se tím zabývá na plný úvazek. Jak pak může žádost připravit takový starosta menší obce, který má spoustu jiných povinností? Nebo referent nějakého úřadu, který rozumí své činnosti, ale nemá žádné zkušenosti a znalosti projektového řízení, plánování cash-flow a nerozumí „evropské“ mluvě? Navíc nemá kapacitu neustále sledovat pravidla, která se mění pod rukama a změní se třeba třikrát během realizace jednoho dvouletého projektu.

Ten, kdo ví jak na to (investoval nemálo času a úsilí do toho, aby do problematiky pronikl), si za svou práci nechává slušně zaplatit. Hodinové sazby poradců několikanásobně převyšují hodinové sazby úředníků městských úřadů. To pak „přirozeně“ vyvolává závist a neochotu „vysoké“ odměny poradcům platit. Vzniká pak začarovaný kruh, kdy obec není svými silami schopna žádost kvalitně připravit, externistu na to platit nechce, takže dotace nečerpá.

Komplikace spojené s čerpáním

Tento bod volně souvisí s obavou ze selhání, jde ale trochu dále. Jsou obce, které si již dotace „vyzkoušely“ a znovu do nich nejdou. Vedení těchto obcí totiž došlo k závěru, že náklady s čerpáním dotací spojené jsou vyšší než potenciální přínos. U větších projektů tomu tak sice být nemůže, ale projekty, které se někde „zadrhnou“, mohou enormně zatížit aparát menší obce nebo úřadu města, takže se vedení rozhodne již znovu takové peripetie neabsolvovat.

Příjemce na sebe bere spoustu povinností. Nejen to, že musí naplnit věcnou podstatu zpracovaného projektu, tj. naplnit výstupy/indikátory projektu, ale musí k tomu dodržet řadu dalších doprovodných administrativních povinností. Pravidelně zpracovávat monitorovací zprávy, kam je nutné opakovaně psát z pohledu příjemce nepodstatné informace. To je asi ten nejmenší problém. Dokládat všechny související účetní doklady. Budiž, ale neuznávat doklady jen proto, že na nich chybí označení projektu nebo dokonce toto označení je, jen v nepřesné podobě, někteří považují již za neadekvátní požadavky. Vyžadování různých dokumentů a zápisů nad rámec základních výstupů potvrzujících realizaci projektu je také některými považováno za nepřiměřené zatížení související s čerpáním dotací. Nebo sankce za to, že logo na výstupu projektu je jiné velikosti nebo je nevhodně umístěno. Proč takové věci nelze jen normálně lidsky opravit? A asi to všechno by příjemci i zkousli, kdyby to v praxi nevypadalo tak, že na reagování na případné připomínky řídicího orgánu má příjemce pouze několik dní (celý úřad „maká“ a dává dohromady potřebné podklady), aby to pak na řídicím orgánu leželo několik měsíců, aniž by na vyřízení kdokoliv sáhl. To je pro mnohé poslední kapka a důvod proč se jim znovu do takové peripetie nechce a hledají raději jiné cesty jak rozpočet obce vylepšit.

Image by jscreationzs at FreeDigitalPhotos.net

Je ovšem pravda, že velká část obcí, zvláště těch středních a větších, se nakonec do dotací pustí, a to přes všechny výše uvedené výhrady. Já se netajím tím, že mám ke způsobu přerozdělování prostředků na strukturální politiku EU také své výhrady, nicméně jelikož zde tento systém je a nezastavím ho, snažím se alespoň pomoci, aby byly tyto prostředky využity co nejvhodněji. Proto v dalším článku na tento navážu tím jak postupovat, aby byla rizika z realizace projektu minimalizována a jak to udělat, aby evropské dotace rozpočet obce nezruinovaly, ale skutečně přispěly k jeho vylepšení!

Našli jste se ve výše uvedených bodech? Máte jiný důvod, proč o evropské dotace nežádáte? Prosím, napište svůj komentář dole pod článkem.