Jak funguje projekt na podporu zaměstnanosti mladých absolventů bez praxe?

Když jsem v roce 2015 odpromoval, měl jsem za sebou půlroční stáž na legislativním a právním oddělení Ministerstva zahraničí. Ta byla sice zajímavá a velmi poučná, leč bezplatná a bez možnosti dalšího setrvání v zaměstnaneckém nebo služebním poměru. A tak jsem, ostatně jako většina absolventů humanitních věd, musel poznat reálný život.

Nechtěl jsem trvale žít v Praze, takže jsem se rozhodl pro návrat domů. Na sever Čech, do Máchova kraje. To je pro život místo malebné, ale silně průmyslově orientované, kde technik má na růžích ustláno, jenže právně zaměřenému člověku zde pšenka zrovna dvakrát nekvete.

Netrpěl jsem tím klasickým absolventským sebeklamem a nežil v domnění, že si z těch tří písmenek před mým jménem každý automaticky sedne na zadní část těla, ale přiznám se bez mučení, do fabriky ani k nějaké neodborné práci jsem nechtěl.

Jenže čas utíkal a drtivá většina inzerátů, které jsem pročítal, mi připadala „pod mou úroveň“. Pět let jsem se systematicky vzdělával a získal poměrně rozsáhlé znalosti (byť ryze teoretického charakteru), tak přeci nepůjdu někam, kde bych je vůbec nevyužil, že?

Měl jsem ale smůlu, že jsem státnicoval až v září, tedy v době, kdy už většina čerstvých absolventů relevantní vhodná místa obsadí. Nejvíce pracovních příležitostí je vždy v létě, což platí jak ve státním, tak soukromém sektoru. Na podzim a v zimě toho moc není. To zaprvé. A zadruhé – co si budeme povídat, v mnoha případech o vítězi výběrového řízení rozhoduje něco jiného, než znalosti a jeho výkon při pohovoru.

Deus ex EU

Pomalu jsem tak začínal propadat skepsi, když jsem se úplnou náhodou od známého dozvěděl, že existují určité projekty Evropské unie, které pomáhají se zvyšováním zaměstnanosti pro mladé absolventy bez praxe, handicapované lidi a příslušníky etnických nebo náboženských menšin.

To mi přišlo zvláštní, vždyť na Úřadu práce se mi o tom ani slůvkem nezmínili. Začal jsem tak pídit po informacích, googlil o sto šest a se všemi podklady šel k specializovanému pracovníkovi Úřadu práce.

Milá paní mi potvrdila existenci podobných programů a seznámila mne s „pravidly hry“. Pokud je mi méně než 31 let, mám maximálně rok po škole a nepyšním se alespoň dvouletou praxí, mohu být zařazen do projektu financovaného z Evropského sociálního fondu.

Začal jsem tak aktivně obcházet potenciální zaměstnavatele s atraktivní nabídkou mých služeb, které by byly v plném rozsahu hrazeny Evropskou unií. Na to samozřejmě každý slyšel, protože šlo o klasický typ win-win situace, jež je výhodná pro všechny strany.

Zaměstnavatel nic neplatí

První z nich dostane schopného pracovníka, který ho nebude stát ani korunu (pokud mu nebude chtít ze své vlastní vůle trošičku přilepšit, což je poměrně běžné), druhý získá praxi a třetí strana se zbaví povinnosti platit zdravotní pojištění za člověka ve své evidenci. Takže dokonce win-win-win.

Jednal jsem o zaměstnání v advokátní kanceláři, ale nakonec jsem nastoupil na pozici právního poradce na ředitelství sociálních služeb. Do této doby tam podobná profese ještě nebyla, ale v důsledku mého zařazení do projektu Evropské unie nebyl problém ji pro mě vytvořit přesně na míru. Dohoda zněla 12 měsíců „nepodmíněně“.

Součástí společensky účelného pracovního místa byla i garantovaná účast mentora, který mi měl usnadnit přechod z teorie do praxe. A opravdu tomu tak bylo. Skutečná pracovní agenda si s tou školní v ničem nezadá, takže jsem kvitoval s povděkem fakt, že jsem nebyl okamžitě hozen do notně rozbouřených vod.

Proč rozbouřených? Důvod byl prostý. Do mého příchodu zde nepracoval nikdo s právním povědomím, takže veškeré smlouvy a další dokumenty, spojené s chodem organizace, byly po právní stránce poměrně svérázné. K tomu každodenní požadavky klientů z domu s pečovatelskou službou, které potřebovaly posoudit z hlediska zákona…No, práce bylo jako na kostele.

Paní ředitelka byla zaneprázdněná, ostatně sama nastoupila jen pár měsíců přede mnou, takže se také teprve rozkoukávala. I kdyby chtěla, tak se mi zkrátka nemohla věnovat. Většinu času jsem tak strávil se svým mentorem, který mě zasvěcoval do tajů právničiny a postupně mi předával svoje know-how.

Po nějaké jsem už byl zcela soběstačný a dokázal jsem řešit veškerou právní agendu ředitelství i celé organizace, aniž bych kohokoliv rušil. Vytvářel jsem smlouvy, připravoval posudky k požadavkům klientům a sepisoval závěti. Bylo toho dost. Práce byla rozmanitá, zajímavá a hlavně – měl jsem se na koho obrátit, kdykoliv jsem si něco potřeboval ověřit nebo zkontrolovat. Můj tutor mi byl vždy k dispozici, ať už osobně či prostřednictvím e-mailu.

Praxe i škola života

Rok uplynul jako voda a já už byl zaběhnutý, sebevědomý a z pracovního pohledu suverénní. Končila doba, po kterou jsem byl v projektu EU a já přirozeně čekal, že ve své funkci i nadále setrvám. Tak to totiž často chodí. Zaměstnavatel si i po uplynutí zaměstnance ponechá, protože je plně zapracovaný a osvědčený.

V mém případě to ale bylo jinak. Zjistil jsem, že během svého angažmá jsem v podstatě vyčistil celý „Augiášův chlév“, takže všechny dokumenty jsou po právní stránce v pořádku a pracovníci vědí, co jak mají správně dělat, takže moje služby nejsou dále zapotřebí.

To bylo zpočátku nepříjemné překvapení a určitá deziluze, ale s odstupem času to vnímám jako velmi přínosnou zkušenost, která skončila v pravý čas. Získal jsem odbornou praxi pod fundovaným vedením, užitečné kontakty a patřičné sebevědomí, tolik potřebné pro další krok v kariéře. Zkrátka škola života se vším všudy.

Podobnou cestu tak mohu pouze doporučit. Chcete získat první pracovní zkušenosti a užitečnou praxi s vyhlídkou stabilního zaměstnání? Máte problém s uplatněním? Neváhejte a informujte se u odborných pracovního Úřadu práce o aktuálních možnostech v Operačním programu Lidské zdroje a zaměstnanost nebo Operačním programu Zaměstnanost.  Projekty na podporu se průběžně mění, ale jejich efektivita a kompletní financování ze zdrojů Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky však zůstává.

Nezáleží na tom, jakého jste dosáhli vzdělání. Spektrum společensky účelných pracovních míst, které jsou vyhrazovány, je velmi široké. V různých stupních odbornosti, manuální i administrativní a jak humanitního, tak technického charakteru.  V nejnovějším projektu Záruka pro mladé můžete také vycestovat do zemí EU a spolu s praxí získat i znalost cizího jazyka. Chcete dělat, co vás baví? Zkuste to prostřednictvím projektů Evropského sociálního fondu. Otevřou se vám možnosti, o kterých jste možná ani nesnili.

 

Máte už zkušenosti s projekty Operačního programu Zaměstnanost nebo Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost? Podělte se s námi v komentářích.

203 zobrazení celkem 1 zobrazení dnes

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *